Historický dům na Horním náměstí č.p. 526 ve Slavonicích

ARCHITEKTONICKÝ ROZBOR

(dispozice, průčelí, interiéry)

 

Dům č. p. 526 se nachází při spojnici dolního a horního náměstí severozápadně od farního kostela Nanebevzetí P. Marie. Úzká parcela severojižní orientace o šířce 5, 45 ID a délce 20, 35 ID je vklíněna do zástavby kolem kostela. V zadní části se rozšiřuje k západu na úkor školy č. p. 473. Patrový, v zadní třetině dvoupatrový dům, je při uliční čáře podsklepen a v úrovni přízemí je řešen jako hloubkově orientovaný dvoutrakt. Obě různě vysoké části domu kryjí dvě samostatné sedlové střechy se šablonami.

 

Severní uliční patrové průčelí je prolomeno ve dvou osách a završeno oplechovaným barokním atikovým štítem. Průčelí v barvě sytého okru člení geometricky strohé, bíle olíčené lisénové rámy. Vose štítu je nad horním pásem v úrovni korunní římsy v bílém oválném poli letopočet 1750, nad ním dvě obdélná okénka. Okna i vstupní dveře v levé ose jsou osazena v hloubce ostění, lemovaných bíle olíčenými omítkovými šambránami. Shodně upravené západní uliční průčelí je prolomeno ve dvou osách tak, že v přízemí se těsně vedle vstupu v pravé ose nachází menší krámské okno. Okno v patře je prolomeno mimo osu vstupu (fot. 2). Hladké dvorní průčelí bez lisénových rámů je završeno trojúhelným štítem a olíčeno v barvě sytého okru. Pod patou štítu je oplechovaný ústupek dvoupatrové fasády, která je prolomena ve dvou osách, přiléhající úsek u Č. p. 473 vose jediné. Otvory jsou s výjimkou vstupu do komory Č. 103 opatřeny bíle oličenými šambránami (fot. 3).


Sklep Č. 001 v přední částí parcely je zaklenut kamennou valenou klenbou, zděnou na bednění. Podle otisků dosahovala šířka užitých prken 40 cm a délka 180 a 220 cm. Pata klenby je ve výšce 96 cm nad novodobou tvrdou dlažbou. Ve středu klenby je po straně vrcholnice vyzděn obdélný větrák, zazděný cihlami. Klenba je přiložena na spáru k čelům z lomového zdiva. Ve dvorním, jižním čele je ve vzdálenosti 40 cm od pilíře vstupního schodiště svislá spára. Při patě je" patrné částečné zahloubení sklepa do skalního podloží. Skála vystupuje i při uličním průčelí, kde v severovýchodním koutě ústil zaniklý vstup z ulice. Při ústí oboustranně lícované sklepní šíje o šířce 140 cm se zbytky tenké, kovem utažené omítky je dnes zazděna ocelová zárubeň. Původně zde byl na každé straně pravoúhlý ústupek o hloubce 13 cm na každé straně, který snad sloužil pro osazení dřevěné zárubně. Vyústění šíje respektuje i klenba sklepa, která je v tomto koutě v šířce 98 cm od líce uličního průčelí téměř rovná (fot." 18). Strop šíje tvoří kamenné překlady a druhotně užitá okenní ostění (?), pod nimiž jsou konzoly v podobě neopracovaných kamenů (fot. 20). Těsně pod stávající úrovní chodby Č. 101 se nachází uprostřed vylomený kamenný schodišťový stupeň (fot. 19). Ten je pravděpodobně umístěn v původní poloze jako zbytek schodiště, vedoucího do sklepa přímo z ulice. V severozápadním koutě sklepa je nad hrotitě zaklenutým vstupem do podzemí osazena dvoukřídlá mříž.
Další přístup do sklepa se nachází v levém zadním koutě, kam sestupuje pravoúhle zalomené schodiště, na jehož stupních je podobně jako na podlaze sklepa položena recentní dlažba (fot. 16). V úrovni mezipodesty je ve zdi ve výšce 70 cm nad dlažbou odkládací výklenek pro světlo (kahan, svíce ?) o rozměrech 42 x 30 cm a hloubce 35 cm (fot. 15). Vyústění schodiště do chodby Č. 101 je uzavřeno cihlovým podklenutím schodiště do patra (fot. 14). Ostění vstupu je novodobě omítnuto a překlenuto rovněž omítnutým segmentovým zák1enkem. Ve východní zdi je ve vzdálenosti 70 cm od hrany omítkového ostění vysekána mělká kapsa o hloubce asi 5 cm a šikmo pod ní je ve vzdálenosti 25 cm zazděno kované oko s háčkem jako pozůstatek kotvení původních dveří při otevření.


Plochostropá chodba Č. 101 po východní straně parcely je přístupná z ulice dvoukřídlými dřevěnými výplňovými dveřmi s nadsvětlikem. Dřevěná zárubeň je osazena ve zvýšené úrovni s jedním předloženým kamenným stupněm. Vnitřní dveře jsou zčásti prosklené. Dveřní výklenek s mírně sešikmeným ostěním je překryt třemi novodobými
povaly. Záklopový strop chodby byl druhotně podbit prkny a omítnut na rákos. Střední část chodby, kam je vloženo schodiště do patra, se nevýrazně rozšiřuje pravoúhlým ústupkem k západu. Před ústupkem je pod zděným pasem osazena dřevěná zárubeň bez dveří s rámem segmentového nad světlíku bez výplně (fot. 6). Chodba pokračuje podél zdi schodiště k lichoběžníkové síni č. 102, kde je ve vstupu s rovným ostěním a segmentovým záklenkem osazena dřevěná zárubeň po jednokřídlých dveřích s nadsvětlíkem bez výplně. Tento úsek chodby je nepřímo osvětlen obdélným otvorem ve zdi schodiště s rovným ostěním a segmentovým záklenkem. V úrovni schodiště je ve zdi chodby vstup do západní, nezaměřené části domu. Na podlaze chodby je betonový potěr.
Valená omítnutá klenba síně č. 102 je nasazena ve výšce asi 170 cm nad novodobou dlažbou. V severní, přední části prostory je nízko spuštěný pas, opřený o zeď schodiště. Vstup do sklepa je situován přibližně na osu průchodu do· komory č. 103 v zadní části síně. Předsíň před schodištěm do sklepa je rozšířena k východu hlubokým výklenkem s podlahou v mírně zvýšené úrovni. Od klenby síně č. 102 je oddělena plochým pasem. Výklenek je zaklenut vehni plochým segmentem a rovným překladem. Mezi tímto překladem a pasem je sklenuta příčně orientovaná plochá klenbička předsíně před schodištěm (fot. 11). Z jihozápadního kouta síně č. 102 pokračuje ke dvornímu průčelí domu nezaměřená chodba v podobě úzkého tunelu. Od síně je oddělena sníženým, mírně zahroceným pasem (fot. 7). Je zaklenuta kamennou klenbou na bednění s patou klenby ve výšce 165 cm nad cihlami vydlážděnou podlahou. Při dvorním průčelí se chodba rozšiřuje na obě strany, vlevo je výklenek se suchým záchodem se zděnou základnou, vpravo je větší obdélná prostora, kterou od chodby odděluje nízko spuštěný cihlový pas (fot. 8). Na straně dvora je opřen o cihlový pilířek, dozděný k lomovému líci průčelí. Prostora je zaklenuta ve vyšší úrovni podélně orientovanou segmentovou klenbičkou a byla původně osvětlena nyní zazděným obdélným oknem s provlékanou mříží z nakoso po stavených čtyřbokých prutů. Okenní rám bez výplně je osazen ve výklenku s mírně rozevřeným ostěním uzavřeným segmentovým záklenkem (fot. 10). Nad záchodem je prolomeno okénko s novodobou dvoukřídlou čtyřtabulkovou výplní, která je osazena v hlubokém, asymetricky sešikmeném ostění se segmentovým záklenkem, který respektují otisky bednění na klenbě chodby (fot. 9).
Valeně klenutá komora č. 103 v zadní části domu je přístupná ze síně č. 102 kamenným sedlovým portálkem profilovaným oblounem, výž1abkem a drobným
odsazeným prutem. Ukončení profilace nad vysokými sokly stojek není pro poškození portálu čitelné. Práh portálu byl odtesán a snížen, překlad je prasklý a odsekány byly i části stojek. Do profilace portálu zasahuje na východní straně překlad popsaného výklenku u vstupu do sklepa. Ze strany komory je v nové úpravě prezentován kamenný, mírně zahrocený záklenek portálové niky s rovným ostěním (fot. 12). Závěsy původních dveří jsou osazeny v pravé (východní) stojce. Vpravo 0d vstupu je hluboký, segmentem sklenutý výklenek. Ve dvorním čele komory je prolomen průchod na dvorek před farním kostelem. Novodobé jednokřídlé zdvojené dveře jsou osazeny v dřevěné zárubni. Nadsvětlík přetíná klenba.
První patro je přístupné zmíněným schodištěm s kamennými stupni. Schodiště vyúsťuje do plochostropé síně č. 202, která byla při právě dokončované rekonstrukci nově přestropena a rozdělena příčkami. Na podlaze je položena keramická dlažba imitující parkety. Ve vstupu do zadní světnice č. 205 je ze strany místnosti osazena dřevěná zárubeň pro jednokřídlé dveře. Dveřní nika s rovnÝm ostěním je uzavřena segmentovým záklenkem (fot. 22).
Ze síně je přístupná také malá prostora č. 203 při přední světnici. Bývalá černá kuchyně sklenutá nízkou plackou byla adaptována na koupelnu (fot. 31).


Ve vstupu do přední světnice č. 201 je druhotně osazena zárubeň jednokřídlých dveří se zapuštěnými závěsy ukončenými žaludy. Výklenek vstupu je pravoúhlý, nadpraží mírně klesá ke dveřím. Světnice je zastropena typlovým, původně orákosovaným stropem, pod nímž jsou podvlečeny tři recentní trámy. Podlaha je prkenná. V průčelí ji od severu a od západu osvětlují celkem tři kastlová dvoukřídlá okna s dovnitř otevíravými křídly. Vnější křídla jsou šestitabulková, vnitřní nečleněná. Sešikmená ostění okenních výklenků jsou protažena až k podlaze, niky jsou za1denuty segmentovými záklenky (fot. 30). V západní zdi je v koutě vlevo od vstupu hluboký, segmentem uzavřený výklenek, který může podobně jako výklenek v této zdi v síni č. 202 souviset s otvory, zrušenými po přístavbě školy, která v roce 1898 nahradila na sousedni parcele č. p. 473 původní vrchnostenský dům slavonické vrchnosti, pánů z Hradce (fot. 29).
Na úkor parcely domu č. p. 473 byl zkoumaný dům č. p. 526 rozšířen zřejmě v 19. století v zadní části patra v rozsahu místnosti č. 206 s typlovým, původně orákosovaným a omítnutým stropem (fot. 28). Úzká prostora je přístupná ze zadní světnice č. 205 jednokřídlými výplňovými, v horní části prosklenými dveřmi s kuličkovými zapuštěnými závěsy. Světnici osvětlují dvě okna ve dvorním průčelí, sjednocená s přední místnosti. V prostoře se zachoval pozoruhodný strop s překládaným záklopem, který v příčné ose Vynáší promovaný průvlak. Pod stropem původně probíhala po obvodu místnosti promovaná lišta, dochovaná v torzu u průvlaku. Prkna záklopu jsou na hranách zaoblena s oboustranným odsazením (fot. 26). Druhotně byly pod narušenou konstrukci podvlečeny okosené trámy, z nichž některé mohly nahradit další profilované průvlaky (fot. 24, 25). Podlaha zadní světnice je prkenná.
Trámovým stropem s překládaným, avšak nezdobeným zák10pem je zastropena místnost č. 301 ve druhém patře v zadní, zvýšené části domu, na niž po rekonstrukci navazuje v přední části obytné podkroví (fot. 34, 36). Ve vstupu ze schodiště je osazena dřevěná zárubeň jednokřídlých dveří se zapuštěnými kuličkovými závěsy. Místnost je podobně jako světnice Č. 205 osvětlena dvěma okny ve dvorním průčelí. Okna shodného členění jsou osazena v okenních výklencích. Podlaha je prkenná. Na stropnicích, ukotvených na podélných přízedních průvlacích, jsou bílou barvou nebo vápnem provedeny letopočty 1909 a 1886.

 

 

 

HISTORIE A STAVEBNÍ VÝVOJ

 

Dům s původním číslem popisným 95 ve vnitřním městě (hlavní čtvrti) byl při přečíslování města k 6. 12. 1979 označen Č. p. 526. Archivní rešerše torzovitě dochovaných pozemkových knih města Slavonic nepřinesla úspěch a jedinými zjištěními zůstávají zčásti publikované výpisky Th. Deimela ze 30. let 20. století. Ani ty však nebylo možné již v úplnosti ověřit. Podle Th. Deimela dům v roce 1750 vystavěl Veit Niedling. V roce 1775 ho držel švec Adolf Buxbaum, v roce 1800 rukavičkář KarI Buxbaum, . roce 1820 byl majitelem Leopold Tugendlieb, po něm Kašpar Tugendlieb a v roce 18 __ soukeník Ondřej Prostecký. Prostečtí pak dům drželi delší dobu, v roce 1860 je jeho majitelem Josef Prostecký, 1864 Anna Prostecká, 1872 Anastasie a Leopoldina Prostecká.
Leopoldina Prostecká. Od roku 1928 byl jeho majitelem Josef Trittner.1


Slavonice se nepřímo připomínají poprvé k roku 1260, kdy jako svědek vystupuje farář Werner "de Zlawinc". K roku 1294 se uvádějí jako trhová osada ("vina forensis Zlebinx"), termínem "civitas" (m~sto) jsou označeny poprvé v letech 1354 a 1359. K roku 1366 bylo město se třemi předměstími obehnáno hradbami .. Právě v této době vykrystalizoval dochovaný půdorys historického jádra, v němž se k původnímu trojúhelníkovému tržišti ve vidlici cest od Jemnice a Vratěnína v místě dolního náměstí přiřadilo horní obdélné náměstí při komunikaci k jedné ze tří městských bran. Po roce 1350 byla zahájena stavba nového farního kostela Nanebevzetí P. Marie mezi oběma náměstími. Kostel obklopoval hr'bitov, jehož obvod byl postupně při zahušťování zástavby v hradbách zastavován. Před západním průčelim kostela se zřejmě již v roce 1366 nacházela brána hřbitova se samostatnou zvonicí, která byla v roce 1503 nahrazena věží při severním průčelí kostela. Původní zvonice ustoupila panskému domu slavonické vrchnosti, kterou byli po více než tři století páni z Hradce. Dům pak byl kolem roku ~555 postupně rozšiřován k jihu i k severu, tedy k parcele domu č. p. 526.


Největší stavební rozmach v poddanském městě pánů z Hradce nastal právě kolem poloviny 16. století za Zachariáše z Hradce, kterému připadly Slavonice s Telčí po dělení majetku se starším bratrem Jáchymem z Hradce v roce 1550.3 Do této doby lze klást i vznik nejstaršího jádra domu č. p. 526. Pro toto datování svědčí charakteristická goticko - renesanční dispozice suterénu i přízemí a tvarosloví sedlového portálku zadní klenuté komory (za předpokladu, že je osazen na původním místě).4 Sklep domu byl původně přístupný schodištěm z komunikačního uzlu ve středu domu i sklepní šíjí z ulice. Zde byl výstup ze sklepa podle četných analogií z prostředí poddanských i královských měst zakrytý skloněnými padacími dvířky.5 Přední, podsklepenou část domu zabírala pravděpodobně plochostropá síň, přístupná snad pouze od západu z náměstí. Za dochovaným klenutým pasem mohla na síň v úrovni schodiště navazovat samostatná prostora. Mezi schodištěm a touto místností se procházelo k zadní klenuté komoře, po jejímž boku byl situován tunel ovitý průchod ke dvorku. V patře se nacházely dvě světnice. Světnice při uličním průčelí se vytápěla z černé kuchyně za schodištěm. Zadní světnice s dochovaným stropem s překládaným záklopem a profilovaným průvlakem nebyla zřejmě, jak bývalo obvyklé, vytápěná.


Změnu dispozice, při níž byla předpokládaná spodní síň předělena příčkou a v místě sklepní šije byl zřízen vstup do nově vytvořené chodby, lze spojovat s požárem, který vypukl 27. března 1750 na Horním náměstí. Při požáru vyhořel i interiér kostela a zejména shořela kostelní věž v bezprostřední blízkosti domu. Vlnu oprav po požáru dodnes dokumentují podobné barokní štíty i členění průčelí dalších domů v okolí. Letopočet 1750 na průčelí proto s největší pravděpodobnosti datuje obnovu staršího domu. Poslední větší úpravou byla výstavba druhého patra nad zadní části domu, která byla podle letopočtu na stropnici provedena před rokem 1886. K zastavění proluky (?) mezi panským domem a domem Č. p. 526 v rozsahu prostory na konci chodby po boku komory Č. 1036 a místnosti Č. 206 v patře nad ní muselo dojít nejpozději v souvislosti s přestavbou vrchnostenského domu na školu v roce 1898.7

 


Předložený průzkum byl zpracován v roce 2002 krátce před dokončením rozsáhlých rekonstrukčních prací a proto po dohodě s garantem SPÚ České Budějovice neobsahuje některé kapitoly SHP podle metodiky SÚPP Praha (zvláště Doporučení pro památkovou obnovu a rekonstrukci) ani grafické vyjádření architektonického rozboru.

 

1 Viz Th. Deimel, Háusergeschichte, čp. 95. SOkA Jindřichův Hradec, Archiv ID. Slavonic.
2 Ke shrnutí urbanistického vývoje srov. podrobně J. Sedlář, J. Sedlářová, 1973, zvl. s. 15n. K datování přestavby vrchnostenského domu naposled M. a O. Radovi, 1998, katalog, s. 197 - 198.
3 K historickým a ekonomickým okolnostem srov. např. práce V. Ledvinky. Viz V. Ledvinka, 1996, s. 173 - 183, týž, 1998, s. 7 - 29.
4 Tento předpoklad nemoW být v rekonstruované prostoře ověřen. Sedlové portálky se dochovaly v řadě slavonických domů, výjimečně i v dřevěném provedeni. Portálek v patře domu č. p. 482 je datován letopočtem 1534.
5 Srov. např. M. Radová - Štiková, 1977, s. 528 – 534
6 Podle zazděného okna byla prostora osvětlena přímo nebo nepřímo od západu, ze strany panského domu.
7 Dokumentace těchto předpokládaných úprav však nebyla nalezena. Viz SOkA Jindřichův Hradec, Archiv ID. Slavonic, inv. Č. 302, sign. 1 / stav., kart. 7, Stavební záležitosti 1723 - 1804, 1806

inv. Č. 353, sign. VI /2, kart. 117 - 125, Stavebm povolem 1850 - 1943.

 

 

 


 

Další služby

  • možnost uschování jízdních kol
  • domácí mazlíčci + 50 Kč
  • internet zdarma